Vánoce

Vánoce byly jedním slovem překrásné. Byly hodně o sdílení a trávení společného času. Letos jsem neměla tendenci bilancovat a vyčítat si, že jsem nestihla to nebo ono. Jsem přesně tam, kde mám být a je to tak v naprostém pořádku. Do roku 2020 jsem si nedávala žádná předsevzetí, ale spíš cíle. Chtěla bych KONEČNĚ dodělat školu, víc se hýbat, mít se ráda, víc času trávit s rodinou a prostě jen BÝT.

Literární happening

V letošním roce jsme opět sezvali spisovatele do ratíškovské knihovny, aby nám přečetli ukázku ze své tvorby. Tentokrát padla volba na Vlastinu Kounickou Svátkovou, Blanku Fišerovou, Jana Švrčka a Lukáše Ivánka. Nechyběl čtecí maraton, dětské dílničky, svařák a kafe. Lidí přišlo o poznání víc než v minulém roce, atmosféra byla skvělá.

Mrzne

Mrzne venku, mrzne blog. V letošním roce jsem neměla chuť ani sílu psát. Bylo to hodně intenzivní. Celý rok měl podivnou pachuť strachu a úzkosti. Onemocněl mi táta. Hodně vážně. Zažili jsme si několik probdělých nocí plných strachu o jeho život, ale ustáli jsme to. Všichni. Klepu všude možně -  táta rakovinu porazil. Hodně nás to jako rodinu stmelilo.

5/2019

Opět marodíme. Ale fest! Tak nějak jsem doufala, že ten letošní rok začne trochu lépe, ale nemoc se nám zatím bohužel nevyhýbá. Nezvládáme výletovat. Víkendy jsou ve znamení odpočinku pod dekou s knížkou v ruce.
Zapomněla jsem se tady zmínit o velké novince. No, ona to zas až tak úplně novinka není. Máme kočku. Rozuměj - K O Č K U! Já jsem totiž absolutní zapřisáhlý anti milovník koček. Nemám je ráda už od dětství. To mňoukání, lísání u nohou, chlupy všude, mi fakt nedělají dobře.
O to větší překvapení pro mne samotnou bylo, že jsem bez protestu poskytla azyl kočce. Ona je totiž moc hezká a Aňul je z ní naprosto hotová.

4/2019

Minulý týden byl ve znamení odpočinku a polehávání. Až tolik se toho neděje. Dneska jsem tady s tipem na film a knížku.

Znáte slovenského spisovatele Jozefa Kariku? Pokud ne, určitě sáhnete po některé z jeho knih. Já nejsem fanda do severské krimi a vůbec tohoto žánru. Karika je ale někde mezi. Trhlina je kniha založená na reálných událostech. V pohoří Tribeč se totiž několik desetiletí ztrácí lidé beze stopy. řeknu Vám, že po přečtení jsem nevěděla zda jsem magor já, autor nebo hlavní hrdina. No, byla jsem z toho vedle. Proto jsem moc chtěla viděl filmovou verzi. Většinou bývám zklamaná, protože kniha samozřejmě úplně jiný zážitek, že ano. Filmové zpracování bylo povedené, žádná lekačka, ale dobrý mysteriózní thriller. Jak poznamenal Z., taková slovenská Blair Witch.

3/2019

Na mých fotografiích jsou ve většině případů zachyceny knihy. Je jich tolik dobrých. Moc mě baví směr, kterým se česká literatura ubírá. Žasnu nad mladými autory. 

Můj poslední objev je Markéta Lukášková a její Panda v nesnázích. Jsem teprve na sté straně, ale autorka si mě omotala hned na začátku. Moc mě baví její styl, který je přímočarý a bez zbytečného patosu líčí atmosféru padesátých let v Československu. 

Příběh se odehrává ve dvou liniích, kdy studentka historie píše diplomovou práci o ženě hrdince, která v padesátých letech pomohla utéct jejímu dědečkovi přes hranice. 

2/2019

Marodíme. Andulce se po delší době ozvaly močové cesty. Nevím, jestli je to důsledek tříkrálového koledování, které jsme letos absolvovaly v totálním marastu. Ale i tak byly holky zlaté. Jsem moc ráda, že se každoročně do této akce zapojují. Tak vyrůstají v tom, že pomáhat je normální.