2/2019

Marodíme. Andulce se po delší době ozvaly močové cesty. Nevím, jestli je to důsledek tříkrálového koledování, které jsme letos absolvovaly v totálním marastu. Ale i tak byly holky zlaté. Jsem moc ráda, že se každoročně do této akce zapojují. Tak vyrůstají v tom, že pomáhat je normální.

Začátek roku je pro mě ve znamení psaní seminárek, bakalářky a zkoušek. Opravdu se snažím plánovat každou minutu, abych dokázala čas beze zbytku využít. Někdy je to ale hodně těžké a já pak mám pocit, že totálně selhávám. Už chci mít tohle období opravdu za sebou.
Někdy je potřeba si dopřát relax. Třeba jazzový koncert v kyjovské Pražírně. To je balzám. Málem jsem tam usnula :-)

A to bych ani nebyla já, kdybych si nevyšetřila čas na čtení. Doplnila jsem si knihy do sbírky "Havel" a "Underground".

A poslední dočtená knížka je Trhlina od Jozefa Kariky. Thrillery a horory moc nemusím, ale teď jsem udělala výjimku. Knihu jsem dočetla před třemi dny a stále ve mě rezonuje. Ze začátku se mi zdála kniha příliš unylá a autor§v styl psaní taky nebyl můj šálek kávy. Vše se ale zlomilo v polovině knihy spolu s první expedicí na Tríbeč. A ten konec...ten byl skvostný. Po přečtení jsem nevěděla, jestli jsem mimo já, autor nebo hlavní postava. Knihu jsem četla ve slovenštině, takže jsem se vyhnula chybám v překladu, které by mě mohly rušit. Jsem vcelku realista, ale Tríbeči se vyhnu velkým obloukem (obzvlášt v zimním období). Pokud se rádi bojíte, určitě sáhněte po Trhlině. Já už se těším na Karikovu Tmu.

A ještě trošku materiální radosti v tomto týdnu. Nové legíny od Young Primitive. Je to láska!

Petra