Mrzne

Mrzne venku, mrzne blog. V letošním roce jsem neměla chuť ani sílu psát. Bylo to hodně intenzivní. Celý rok měl podivnou pachuť strachu a úzkosti. Onemocněl mi táta. Hodně vážně. Zažili jsme si několik probdělých nocí plných strachu o jeho život, ale ustáli jsme to. Všichni. Klepu všude možně -  táta rakovinu porazil. Hodně nás to jako rodinu stmelilo.

Náš vztah byl vždycky trochu komplikovaný, ale teď se vše vyjasnilo. Hodně jsme mluvili, plakali a taky se hodně smáli. Teď už bude vše dobré!
Mrzí mě, že jsem nezaznamenala na blogu pro mě silné okamžiky. Oslavu Andulčiných a Zdenkových kulatin, další ročník literárního happeningu a hlavně ty nádherné "běžné" denní chvilky.
Potřebuji si znovu psát tento deníček. Je to taková forma terapie.

Petra