Mezinárodní folklorní festival Strážnice

Na folklorní festival do Strážnice jezdíme s manželem od té doby, co jsme spolu. Je to počítám nějakých jedenáct. Vstupenku si kupujeme pouze do parku, kde vystupuje celá řada cimbálek rozmístěných po areálu. Nejsme velcí fanoušci folkloru, ale baví nás ta atmosféra. Je nepopsatelná. Po celém parku lidi zpívají nebo jen leží na dekách a poslouchají. Pro nás je ale velké lákadlo JÍDLO! Ochutnáváme a vychutnáváme. Letos jsme byli bohužel bez Aničky. Už týden totiž bojujeme se spálovou angínou :-( Mělo to i jednu výhodu – peněženka nekrvácí :-) Dnes jsme se procházeli, nasávali vůně bramboráků, patentů či grilované šunky. Nakonec jsme tak vybírali, až jsme přebrali. Dnes jsme odešli s kručícími žaludky s krajícem chleba se škvarkovou pomazánkou. No nic, dojedli jsme se opečených špekáčků u rodičů.

Jooooooooooooo, potkala jsem Večerníčka, heč!:-) Tatínek vystál Aničce alespoň frontu na čepici a odznáček.

Nuna...

Nuna, Anýzek, Aninka, Aňulka, Anička (a někdy Anča, pššššššt)

To vše a ještě mnohem, mnohem víc, je moje šestiletá dcera. Připravila jsme jí ne zrovna nejlepší start do života. Kvůli preeklampsii, kterou jsem dostala v šestém měsíci, musela chudinka ven už ve 29 týdnu. Když se narodila, vážila něco málo přes kilo, ale svou usilovností nás už tenkrát přesvědčila o tom, že bude osobnost. A to vskutku je!

Svéhlavá, trucovitá, neodbytná, ale hrozně, hrozně milá!
Miláčku můj, děkuji denně za to, že všechno do padlo výborně. Po všech probdělých nocích, potocích slz a beznaději jsi tím největším zázrakem v mém životě. Děkuji ti za to, že díky tobě jsou mé dny bohaté a krásné. Pusu!

 Anička druhý den po narození.

Anýzek skoro šestiletá.

Běh s radostí...:-)

Hubnutí…:-( Po narození své dcery pořád nějak bojuju s kily navíc. Hele, kdo vůbec řekl, že jsou to kila navíc? Kerej odborník rozhoduje o tom, kde je ona přípustná mez? Toho chytráka bych fakt chtěla vidět.

No nic, já to mez přeskočila hodně velkým obloukem. Nicméně, řekla jsem si - stop. Zašla do obchodu a koupila nové běžecké obutí. Nic drahýho, co kdybych náhodou v běhu nenašla zalíbení (což se mi většinou děje téměř při každé sportovní činnosti).

Tak jsem jednoho krásného dne nazula svoje zářivé kecky a vyběhla. První den, super...skvělé...euforie! Druhý den taky. Třetí, čtvrtý, pátý už jsem nevyběhla. Koleno bolelo jako čert. Vrátila jsem se domů pro hole, že to rozchodím. Šlo to. Další den už jsem ale nevstala s postele. PO celodenních útrapách v redakci jsem se přeci jen rozjela s manželem na pohotovost. Z ordinace jsem vyšla s ortézou a francouzskými holemi. Tak jsem dopadla. Definitivně jsem se rozloučila s myšlenkou, že budu o prázdninách šlank. Kromě slušivého doplňku v podobě černomodrého návleku na noze jsem vyfásla neschopenku.

Sbohem letní fesťáky, sbohem táboráky!!!! Opravdu sportem ku zdraví!!!