středa 19. srpna 2015

Už se nám to blíží...

...za pár dnů začíná škola! Anička nastupuje do první třídy. Musím se přiznat, že jsem opravdu nervózní. Bude to zvládat? Bude se jí chtít učit? Zvládne si přenést ke stolečku ten těžký tác s obědem? Budou ji mít spolužáci rádi? Musím se hodit do pohody a věřit, že to všechno zvládne. 
Před prázdninami jsme dostali seznam s potřebnými věcmi k nakoupení. Naštěstí o veškeré psací a kreslící potřeby se postará škola. Na nás je pouze koupě cvičebního úboru, přezůvek a obalů. A jelikož v sobotu odjíždíme za krásami Rakouska, vydaly jsme se na nákupy už (až) dnes. 
Počasí bylo přímo ukázkové. Pršelo, jen se lilo. Začaly jsme papírnictvím. První konflikt byl hned u láhví. Věděla jsem, že chci nějakou zdravější. Přemlouvala jsem Aňul, aby si vzala equa láhev http://www.labeloo.cz/produkty/lahve . Ta si ale zatvrzele mlela svou, že tahle je trapná a ona chce šedou zdravou láhev. Nakonec vyhrála. Přeci z ní bude pít ona.


Další neshoda byla u desek na sešity. Sáhla jsem po těch v akci. Na výběr byly dva motivy. Jeden s kočičkou, druhý s pejskem. V košíku skončila kočka, ale pouze do té doby než Aňul zahlédla desky s motivem Ledového království. Těm nešlo konkurovat. Kočku jsem tedy spěchala vrátit mezi ostatní.
Další byl na radě nákup přezůvek. Tady bylo jasno. Jsme věrní polské značce Befado. Botky dělají v nejrůznějších barvách a hlavně mají i potřebné certifikáty.





Ale to nejhorší na mě čekalo v obchodě se sportovním oblečením. Slovo trapný jsem za tak krátkou dobu slyšela nejmíň stokrát. Panebože, snad nejsem tak stará? Nerozumím dětské módě? Snažila jsem se jí vnutit sálové boty, které byly podle ní neuvěřitelně trapné a vůbec s ničím neladily. Po kom to dítě je? Kapitulovala jsem a pořídila, na její přání, klasické Jarmilky. Ty trapné nejsou? Nerozumím ničemu! Na x-tý pokus jsme vybraly teplákovou soupravu. Hurááááááááá! Nakoupeno! Všem matkám, které se teprve na nákup chystají, přeji pevné nervy! Jdu si dát kafe a teplou vanu!



Petra

pondělí 17. srpna 2015

Slovácky rok ...

...se koná od roku 1921 v Kyjově. Jednou za čtyři roky se tak město stává centrem folklorního dění. Průvod krojovaných, stavění májky čí jízda králů. Nic jsme si letos nenechali ujít. I přes vytrvalé horko stál víkend za to! Skvělá hudba, jídlo a zábava. Bylo to super!









Bylo potřeba i osvěžení...

...a něco dobrého na zub :-) 














Petra

úterý 11. srpna 2015

KOPANICE

Kopanice jsou mým nejoblíbenějším místem. Po přečtení Žítkovských bohyní jsem neodolala a rozjela se tím směrem. Od té doby tam jezdíme v každém ročním období. Je to místo, kde úplně vypnu. Místo, kde se zastavil čas. Ta klidná a mírumilovná atmosféra Vás prostoupí celým tělem. Tohle místo je magické, poznamenané žítkovským čarováním. 








Výborná je i voda ze studánky, která skvěle osvěží.


Opravdu doporučit udělat si výlet na Kopanice. Ten úžasný výhled za to stojí!
Petra

neděle 9. srpna 2015

VEDRO K PADNUTÍ...

Venkovní teploty gradují, pot teče se všech pórů. Umírám!!!
Vedro je k nesnesení. Celý den jsem ponořená v bazénu a trpím!
Manžel byl s dcerou na expedici Apalucha a já bláhová jsem si myslela, že volno využiju ke generálnímu úklidu. Pche! Sotva jsem vstala už ze me teklo a každý sebemenší pohyb byl utrpení. Víkend jsem strávila nahá vleže s obřím větrákem. Úúúúúúúúúúúúúúúúúžasné!!!!
Zítra přeji krásný první pracovní den! Hlavně jej přežijme ve zdraví :-)
Petra

sobota 27. června 2015

Mezinárodní folklorní festival Strážnice


Na folklorní festival do Strážnice jezdíme s manželem od té doby, co jsme spolu. Je to počítám nějakých jedenáct. Vstupenku si kupujeme pouze do parku, kde vystupuje celá řada cimbálek rozmístěných po areálu. Nejsme velcí fanoušci folkloru, ale baví nás ta atmosféra. Je nepopsatelná. Po celém parku lidi zpívají nebo jen leží na dekách a poslouchají. Pro nás je ale velké lákadlo JÍDLO! Ochutnáváme a vychutnáváme. Letos jsme byli bohužel bez Aničky. Už týden totiž bojujeme se spálovou angínou :-( Mělo to i jednu výhodu – peněženka nekrvácí :-) Dnes jsme se procházeli, nasávali vůně bramboráků, patentů či grilované šunky. Nakonec jsme tak vybírali, až jsme přebrali. Dnes jsme odešli s kručícími žaludky s krajícem chleba se škvarkovou pomazánkou. No nic, dojedli jsme se opečených špekáčků u rodičů.

Jooooooooooooo, potkala jsem Večerníčka, heč!:-) Tatínek vystál Aničce alespoň frontu na čepici a odznáček.

pátek 26. června 2015

Nuna...

Nuna, Anýzek, Aninka, Aňulka, Anička (a někdy Anča, pššššššt)

To vše a ještě mnohem, mnohem víc, je moje šestiletá dcera. Připravila jsme jí ne zrovna nejlepší start do života. Kvůli preeklampsii, kterou jsem dostala v šestém měsíci, musela chudinka ven už ve 29 týdnu. Když se narodila, vážila něco málo přes kilo, ale svou usilovností nás už tenkrát přesvědčila o tom, že bude osobnost. A to vskutku je!

Svéhlavá, trucovitá, neodbytná, ale hrozně, hrozně milá!
Miláčku můj, děkuji denně za to, že všechno do padlo výborně. Po všech probdělých nocích, potocích slz a beznaději jsi tím největším zázrakem v mém životě. Děkuji ti za to, že díky tobě jsou mé dny bohaté a krásné. Pusu!

 Anička druhý den po narození.





Anýzek skoro šestiletá.


čtvrtek 25. června 2015

Běh s radostí...:-)



Hubnutí…:-( Po narození své dcery pořád nějak bojuju s kily navíc. Hele, kdo vůbec řekl, že jsou to kila navíc? Kerej odborník rozhoduje o tom, kde je ona přípustná mez? Toho chytráka bych fakt chtěla vidět.

No nic, já to mez přeskočila hodně velkým obloukem. Nicméně, řekla jsem si - stop. Zašla do obchodu a koupila nové běžecké obutí. Nic drahýho, co kdybych náhodou v běhu nenašla zalíbení (což se mi většinou děje téměř při každé sportovní činnosti).

Tak jsem jednoho krásného dne nazula svoje zářivé kecky a vyběhla. První den, super...skvělé...euforie! Druhý den taky. Třetí, čtvrtý, pátý už jsem nevyběhla. Koleno bolelo jako čert. Vrátila jsem se domů pro hole, že to rozchodím. Šlo to. Další den už jsem ale nevstala s postele. PO celodenních útrapách v redakci jsem se přeci jen rozjela s manželem na pohotovost. Z ordinace jsem vyšla s ortézou a francouzskými holemi. Tak jsem dopadla. Definitivně jsem se rozloučila s myšlenkou, že budu o prázdninách šlank. Kromě slušivého doplňku v podobě černomodrého návleku na noze jsem vyfásla neschopenku.

Sbohem letní fesťáky, sbohem táboráky!!!! Opravdu sportem ku zdraví!!!