Mám já to pech

To mně ten nový rok parádně začíná. Z pravidelného běhání se stalo pravidelné kulhání. Když si totiž tři měsíce válíte šunky u televize pojídáním nezdravých věcí, a pak teda vyběhnete, a to jakože se vší vervou, nelze očekávat nic jiného než pěkný malér. A taky, že jo. 

Běhání v mrazu, nezvyklý pohyb a přepínání se, způsobilo natažení lýtkových svalů. Včera jsem musela domů dopajdat. Relaxace s větrem ve vlasech se proměnilo v katastrofu. Bolest jako hrom. Leduju, mažu Fastum gelem a studuju. Jak správně protahovat, jak dělat abecedu a jak dýchat. Koukám na to jako vyoraná myš. Já teda nikdy s pohybem příliš nekamarádila. V životě jsem nepřeskočila přes kozu, nikdy nevyšplhala po tyči, natož pak po laně, a kotoul vzad se vždycky proměnil v převalený pytel brambor. Ale to běhání, to mě prostě neskutečně baví. Takže přátelé, hned jak poleví bolesti, vystartuju kupředu. Zatím studuju teorii. Vážně by mě nenapadlo, že budu doma trénovat v obýváku běžeckou abecedu:-)

Petra