pátek 1. července 2016

Pusto, prázdno




Zaklaply dveře, ticho, klid. Všude po bytě se válí svršky, naše fenka si už zabrala v posteli místo po Zdeňkovi. Je to divné. Já už si to vážně nedokážu užít. Plány, které jsem měla, se mi pomalu bortí. Kamarádky selhaly, sestra je nemocná a nikdo další, kdo by mě chtěl na následujících šest dnů adoptovat, se neozval. Vidím to na mytí oken a velký úklid. A možná čtení. Mám seznam. Je delší než role toaletního papíru. Letos to bude velké. Těšte se na zítřek. Třeba se inspirujete. 
Krásný pátek!


čtvrtek 30. června 2016

Chlubím se

Bylo to krásné. Takové slavnostní. Nastrojené děti, spousta květin a hodně uvolněná atmosféra. Nuna byla nadšená. Přinesla samé biče. Chudinka se až do poslední chvilky obávala dvojky z matiky. Obešly jsme babičky, posbíraly odměny, zašly na meníčko do hospůdky a teď už jen, tři, dva, jedna teď - prázdniny!!!!!
Zítra mi odjedou na šest dnů k moři. Mám spoustu plánů. Celé moře :-)
Krásný čtvrtek!


Petra

středa 29. června 2016

Už to začíná


 
Všude voní voda, sluníčko pálí a i v ulicích je více rušno. Předzvěst léta je patrná všude. I u nás už morálka nějak pokulhává. Učení nevěnujeme tolik času jako ze začátku a mnohem raději lítáme po venku. Zítra vysvědčení. Pro nás první. Přiznám se, jsem naměkko. To malé copaté nedochůdče se mi za ten rok doslova proměnilo před očima. Je z ní slečna. Má svou hlavu, své názory a až mě překvapuje, jak stojí nohama pevně na zemi. Oproti mně, které má věčně hlavu v oblacích, se mi zdá být na svůj věk až příliš rozumná. V tomhle se potatila. A jak se říká, že děti k nám přišly právě z toho důvodu, abychom se od nich něco naučili, tak se učím. Denně. Být lepší, silnější, ucelenější v názorech a stát si pevně za svým. Občas s tím bojuju, ale ona mě pevně drží za ruku a vede mě. Dává mi toho tolik. Mnohem víc, než kdy můžu dát já jí. 

Tak, teď jsem se dojala a jdu balit. 


Krásnou středu!
Petra

pondělí 27. června 2016

Tento způsob léta je víc než šťastný

Teprve dneska jsem se dostala k tomu, abych aspoň trošku popsala své zahájení léta. Byl to tak silný zážitek, a pro mě velké překvapení, že jsem jej musel hodně dlouho zpracovávat. Úplně náhodou jsem získala lístky na koncert Dana Bárty a En.Drua v brněnském café Morgal. Spojení úžasného hlasu Bárty a beatboxera En.Drua mě totálně dostalo. Ta energie a síla byla všude. Do toho úžasná akustika nádvoří Moravské galerie. Prostě pecka! Ze začátku jsme seděly decentně u stolečku a usrkávaly levandulovou limču. Jsme přece distingované a ve městě. Večer jsem zakončila tancem bosá, totálně zpocená a v srdečné zdravici s Danem Bártou. Bylo to fakt výživné!

 Pravda, výraz jsem mohla mít jiný, ale je aspoň dobře patrné, jak paf jsem z toho setkání byla :-)




Krásné pondělí!
Petra

středa 15. června 2016

Dovolená

Vybírám dovolenou. A je to jako každý rok nadlidský výkon. Jezdíme v pěti lidech. Každý z těchto lidí má naprosto odlišné požadavky na to, jak strávit utržených deset dnů dovolené. Abych splnila každému alespoň jeden z nich, stojí mě to minimálně týden úsilí, kdy hledám, konzultuji a schvaluji vybranou destinaci. 
1) Nelítáme. Dva z pěti lidí se bojí létat. Takže tím se výběr dost zužuje.
2) Po zkušenosti s loňským Rakouskem, kde se to hemžilo výhradně turistkami v burkách a jejich partnery, návrat zpět nehrozí. (mediální masáž dělá své)
3) Chceme alespoň pár dnů strávit u moře.
4) Stravování nejlépe all inclusive - toto je prosím peklo! 

Takže letos výběr padl na Toskánsko se zastávkami v Bibione a Benátkách. Už několik let se tam toužím podívat. Znáte film Pod toskánským sluncem? Tak přesně tohle očekávám od Toskánska. Ne žádnou romantiku, ale ty olivové háje, cypřiše, kamenné domy a to jídlo! Hmmmmmm. Těším se! Moc! 


Petra

úterý 14. června 2016

Reklama na ticho

Nemusím je. A to jako vůbec. No jo, možná trošku. Ještě mám v živé paměti dobu, kdy jsem pařila ostošest na diskotéce na Reklamu na ticho od Teamu. Dostala jsem lístek na jejich brněnský koncert s tím, že budu dělat rodičům garde. Tak každá kultura dobrá, že jo?
Rondo nacpané k prasknutí, vzduch tak těžký, že jsem při každém pohybu myslela, že odpadnu a sedačka tak úzká, že mít o trošku větší zadek tak se do ní nenasoukám. Ale Habera, ten byl miliónový. Fakt klobouk dolů. Ke konci koncertu už stála na nohou celá hala. Severanka, Kým ťa mám a při Boli sme raz milovaní, jsem tála jako nanuk a i slza ukápla. Ten text je totiž bolavý a pravdivý. V brzké době mě čeká ještě koncert Lucie a Dana Bárty. A to zase bude můj šálek kávičky :-) Krásné úterý!



Petra