Nemusím je. A to jako vůbec. No jo, možná trošku. Ještě mám v živé paměti
dobu, kdy jsem pařila ostošest na diskotéce na Reklamu na ticho od Teamu.
Dostala jsem lístek na jejich brněnský koncert s tím, že budu dělat rodičům
garde. Tak každá kultura dobrá, že jo?
Rondo nacpané k prasknutí, vzduch tak těžký, že jsem při každém pohybu
myslela, že odpadnu a sedačka tak úzká, že mít o trošku větší zadek tak se do
ní nenasoukám. Ale Habera, ten byl miliónový. Fakt klobouk dolů. Ke konci koncertu
už stála na nohou celá hala. Severanka, Kým ťa mám a při Boli sme raz milovaní,
jsem tála jako nanuk a i slza ukápla. Ten text je totiž bolavý a pravdivý. V
brzké době mě čeká ještě koncert Lucie a Dana Bárty. A to zase bude můj šálek
kávičky :-) Krásné úterý!
Petra
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za milé komentáře!