4/2019

Minulý týden byl ve znamení odpočinku a polehávání. Až tolik se toho neděje. Dneska jsem tady s tipem na film a knížku.

Znáte slovenského spisovatele Jozefa Kariku? Pokud ne, určitě sáhnete po některé z jeho knih. Já nejsem fanda do severské krimi a vůbec tohoto žánru. Karika je ale někde mezi. Trhlina je kniha založená na reálných událostech. V pohoří Tribeč se totiž několik desetiletí ztrácí lidé beze stopy. řeknu Vám, že po přečtení jsem nevěděla zda jsem magor já, autor nebo hlavní hrdina. No, byla jsem z toho vedle. Proto jsem moc chtěla viděl filmovou verzi. Většinou bývám zklamaná, protože kniha samozřejmě úplně jiný zážitek, že ano. Filmové zpracování bylo povedené, žádná lekačka, ale dobrý mysteriózní thriller. Jak poznamenal Z., taková slovenská Blair Witch.

3/2019

Na mých fotografiích jsou ve většině případů zachyceny knihy. Je jich tolik dobrých. Moc mě baví směr, kterým se česká literatura ubírá. Žasnu nad mladými autory. 

Můj poslední objev je Markéta Lukášková a její Panda v nesnázích. Jsem teprve na sté straně, ale autorka si mě omotala hned na začátku. Moc mě baví její styl, který je přímočarý a bez zbytečného patosu líčí atmosféru padesátých let v Československu. 

Příběh se odehrává ve dvou liniích, kdy studentka historie píše diplomovou práci o ženě hrdince, která v padesátých letech pomohla utéct jejímu dědečkovi přes hranice. 

2/2019

Marodíme. Andulce se po delší době ozvaly močové cesty. Nevím, jestli je to důsledek tříkrálového koledování, které jsme letos absolvovaly v totálním marastu. Ale i tak byly holky zlaté. Jsem moc ráda, že se každoročně do této akce zapojují. Tak vyrůstají v tom, že pomáhat je normální.

1/2019

Ukaž se mi, roku 2019!
Podzim utekl jako voda a na blogu se neobjevil jediný příspěvek. Nebyla chuť ani síla. Celý podzim stál za starou bačkoru. Byl to rok velkých změn a odcházení. Podzimem to začalo a ve stejném duchu se i přehouplo do nového roku.
V říjnu mi zemřela babička, o kterou se dlouhodobě starala moje maminka. I když měla Alzheimera, těšila se dobrému zdraví. Proto nás její odchod docela zaskočil. Bohužel o dva týdny později přišla další těžká rána, o které se zatím ještě rozepisovat víc nebudu. Nenastal čas a já s touto informací stále ještě bojuji. Každopádně vstupuji do roku 2019 jiná. Mám v sobě velkou pokoru a naději, že se vše v dobré obrátí. Je to někdy velmi těžké.


Dneska bez fotky. Jen tak.

Dětská univerzita

Máme doma dva vysokoškoláky. Já v příštím roce ukončím to své dlouhé studijní martýrium (konečně!) a Andulka začala od září navštěvovat Masarykovu univerzitu pro děti - Mjuni. Program je určený pro děti od devíti do sedmnácti let a trvá jeden školní rok. Každý měsíc navštíví děti jednu fakultu, kde se seznámí s různými obory.

Kopanice

Jestli se někam ráda vracím, pak jsou to právě Kopanice. Je jedno, jestli je to Vyškovec či Žítková. Obojí má své kouzlo. Je tam krásně v kterékoliv roční období. Naprosto jiný svět, který Vás buď pohltí, nebo nezanechá jedinou stopu.

Kopec nervů, ale spousta zážitků....

V minulém příspěvku jsme zmiňovala nápad s prodejem knih, který vyústil v úžasnou akci. 

Nejdřív jsem kolem sebe shromáždila kopec skvělých lidí, kteří se rozhodli podpořit nápad velké milovnice knih. Vše bylo na bázi dobrovolnictví. Vytvoření plakátu, organizace samotného happeningu a to nejhorší - shánění peněz. Jelikož pracuji jako fundraiser (rozuměj profesionální žebrák) pojala jsem to ve velkém. Zajistila jsem medaile na literární happening, od knihkupectví Martinus získala nádherné tašky a záložky do knih a od Sonnentoru výborné čaje. Peníze se taky nějaké našly:-)