Zaklaply dveře, ticho, klid. Všude po bytě se válí svršky, naše fenka si už
zabrala v posteli místo po Zdeňkovi. Je to divné. Já už si to vážně nedokážu
užít. Plány, které jsem měla, se mi pomalu bortí. Kamarádky selhaly, sestra je
nemocná a nikdo další, kdo by mě chtěl na následujících šest dnů adoptovat, se
neozval. Vidím to na mytí oken a velký úklid. A možná čtení. Mám seznam. Je
delší než role toaletního papíru. Letos to bude velké. Těšte se na zítřek.
Třeba se inspirujete.
Krásný pátek!