Organizátor

Všechno je jednou poprvé! Poprvé jsem se stala hlavním organizátorem charitní akce. Jako nějaké menší zkušenosti s pořádáním akcí mám, třeba dětské párty a tak:-) Ale tohle je něco velkého. Očekávám (doufám), že přijde opravdu hodně lidí. Proto musí být vše na 100%.

Učení, mučení

Nevím, kde jsem vzala tak blbý nápad jít na stará kolena studovat. Je pravdou, že mozek už nezvládá přijímat tolik informací jako před lety, proto mi to učení trvá mnohem, mnohem, mnohem déle. Ale jako baví mě to, to zas jo. Studium, které trvá tři roky, sice dělám už pátý rok (přerušovala jsem), ale mám to ráda.

Fotím

Po hrozně dlouhé době jsem byla fotit. Koupila jsem novou sd kartu, oprášila tašku s foťákem a vyrazila do luk a hájů. Jen vnímat okolí a cvakat spouští. Hrozně jsem si u toho odpočinula. Skoro bych to přirovnala k běhání. Akorát místo spálených kalorií mám asi stovku snímků. Zatím se o ně nepodělím, protože úprava ve Photoshopu mi zabere spoustu času, ale o víkendu se na fotky určitě dostane.

Romantická duše

Jako nikdy jsem si nepřipadala jako hrdinka z červené knihovny. Nikdy jsem netoužila, aby muži při pohledu na mě omdlévali (ne že by k tomu měli nějaký zvláštní důvod), ale i tak. Velmi brzy jsem zjistila, že láska může i hodně bolet. Ale k věci. Nikdy jsem moc nečetla zmiňovanou červenou knihovnu. Teda kecala bych, kdybych zapírala životní etapu plnou Lenky Lanczové. Ale třeba 50 odstínu čehokoliv mě po prvním díle naprosto odradilo.

Snídaňová

Mám ráda snídaně. Takové ty dlouhé, víkendové. Snídávám opečený toust s avokádem a černou solí, černý čaj s mlékem a ovoce. Vychutnávám si to.
Ve všední dny je to ovšem rychlovka. Kaše. Nejčastěji pohanková jen s vodou nebo rostlinným mlékem, slazená datlovým sirupem a rozmačkaným banánem. Sypu si na ni chia a lněná semínka.

Toužení

Znáte takový ten pocit, když po něčem hrozně moc toužíte??? Je to takové to těšení se, které si pamatuju z dětství. Jelikož jsem ještě vyrůstala za minulého režimu, tak to toužení bylo daleko intenzivnější. Dodnes si pamatuju na svého prvního mončičáka. Nedostatkové zboží, které šlo sehnat jen v tom případě, že dělal někdo ze známých v hračkářství. Dodnes nevím, jak ho mamka získala, ale tu obrovskou radost si pamatuju pořád.

Plány na léto

Je polovina května  a já už začínám pomalu spřádat plány na léto. Letos to bude změna. Velké dobrodrůžo. Stan, spacáky, krosny a ešusy. Hned na začátku července vyrážíme do rakouských Alp. Poprvé jsme tam byli před dvěma lety a já byla nadšená. Hory, hory, hory! Láska na první pohled.

Pondělí

Víkend byl hektický. V sobotu oslava, v neděli afterparty. Tak to u nás v rodině chodí. Bohužel na odpočinek nebyl čas a je to na mně znát. Nějak potřebuju víc odpočívat. Vzhledem ke svému chatrnému zdraví musím zvolnit. Tělo si o to říká.

Díky!

Moc Vám všem děkuji za obrovskou podporu!
Sestra je na tom mnohem lépe. Je až k nevíře, jak rychle se z toho dostává. Včera ji dokonce převezli na normální pokoj. Takže všechno bude dobré!

Na posraného i píp spadne...

se říká. A bohužel je to tak. Když si někdy myslíte, že toho máte fakt plný brýle, tak se stane něco, co Vás položí. Já jsem zažila takový moment v pátek. Páteční noc a večer považuju za jeden z mých nejhorších dnů v životě. Je hrozné, že se Vám v jednom okamžiku může zhroutit celý svět.

Věc se má tak

blog už mi neskutečně chyběl. Bohužel jsem nějak neměla poslední dobou o čem psát. A psát bezbřehé bláboly se mi prostě nechtělo.

Aňul byla od ledna neustále nemocná. Opakující se záněty nás dohnaly k razantnějšímu opatření. V úterý byla na zákroku, tak snad už bude vše jen dobré. Doufáme v to obě.