Věc se má tak

blog už mi neskutečně chyběl. Bohužel jsem nějak neměla poslední dobou o čem psát. A psát bezbřehé bláboly se mi prostě nechtělo.

Aňul byla od ledna neustále nemocná. Opakující se záněty nás dohnaly k razantnějšímu opatření. V úterý byla na zákroku, tak snad už bude vše jen dobré. Doufáme v to obě.

 

Zjistila jsem, že když se trápím, nejčastěji se uzavírám do sebe. Stává se ze mě necitelná mrcha, která emoce a city schovává na dno šuplíku. Je to moje obrana. Obrana proti smutku a bolesti. Babička má Alzheimera. A já místo toho, abych jí (a hlavně mámě)  celou situaci co nejvíc ulehčila, jen utíkám. Sama do sebe. Bolí mě to moc. Alzheimer je svinstvo. 

Zdroj

Petra