Toužení

Znáte takový ten pocit, když po něčem hrozně moc toužíte??? Je to takové to těšení se, které si pamatuju z dětství. Jelikož jsem ještě vyrůstala za minulého režimu, tak to toužení bylo daleko intenzivnější. Dodnes si pamatuju na svého prvního mončičáka. Nedostatkové zboží, které šlo sehnat jen v tom případě, že dělal někdo ze známých v hračkářství. Dodnes nevím, jak ho mamka získala, ale tu obrovskou radost si pamatuju pořád.


Tak právě takové těšení jsem zažila i po třiceti letech. Vyloženě ženská marnivost, nic velkého. Boty! Já tak hrozně toužila po Converskách. Červených kotníčkových. Já vím, je to blbost, ale já si to těšení úplně užívala. Vím, mohla jsem si je koupit už dávno. Ale tím by to ztratilo to kouzlo. Botičky už mají čestné místo v botníku a nosím je jen na významné příležitosti:-) Takový skvost se přeci nosí jen ve svátek :-D

Krásný čtvrtek:-)

Petra