Začíná nám období mlhavých rán, mživého dopoledne a velmi,
velmi krátkého odpoledne. Po návratu z Rakouska jsem měla rýmu já, pak manžel a
teď už vydatně soplí i Andulka. Jako malá jsem často trpěla na onemocnění
průdušek. Maminka mi proto připravovala cukerný sirup z cibule. Je to ten
nejlepší lék na kašel všeho druhu. Kam se hrabou všechny léky. Já jsem si svůj
recept trošku vytunila a ozdravila. Místo cukru totiž používám domácí med :-).
Recept je naprosto jednoduchý. Do uzavíratelné sklenice naskládám nakrájenou
cibuli, kterou zaliju medem. To je vše! Nechám několik hodin odstát, než si
cibule pustí šťávu. Pak jen aplikuji po lžičkách. Opravdu doporučuji používat
sklenici s uzávěrem. Ten cibulový odér je opravdu hóóóóódně silný!
Další zpracování domácích pokladů pokračuje. Sestře se podařilo vypěstovat na
zahradě krásné lilky, a jelikož ke mně doputovaly i kapie, rozhodla jsem se, že
vyzkouším Ajvar. Na přípravě není nic složitého, jen je trochu zdlouhavá. Na
čtyři větší skleničky jsem potřebovala:
1, 5 kg očištěných červených paprik
4 střední lilky
150 ml oleje
palici česneku (českého)
Nejdřív jsem propíchala lilky a dala je pod gril do trouby na 200 stupňů na
třicet minut. Potom jsem tam šoupla papriky zhruba na půl hodiny. Správné je,
když jsou trochu načernalé. Po vychladnutí jsem vydlabala lilky (bez semínek) a
papriky stáhla z kůže. Pokud se Vám to nepodaří úplně, nic se neděje. Na chuti
to nic nemění. Všechny ingredience jsem dala do hrnce a tyčovým mixerem jr
rozmixovala a pomalu vařila cca 2 hodiny. Nakonec šoupla do skleniček a v
troubě zavařila. Tato pochoutka se dá jíst k masu, těstovinám nebo jen tak na
chleba.
Kváskový chleba se snažím péct víc než rok. Jelikož jsem měla časově
náročnou práci, tak se občas stávalo, že kvásek občas v lednici umřel. A tak
jsem musela začít zase od začátku. Založit kvásek není vůbec složité. Je potřeba
pouze dvou ingrediencí, žitné mouka a vody. Ve stejném poměru míchám mouku s
vodou, další den odeberu lžičku a znovu smíchám s moukou a vodou. Tak pokračuji
tři dny, než je kvásek schopný utáhnout chleba. Kváskový chléb má stejnou chuť,
jakou si pamatuju s dětství. Žádná namíchaná směs, ale nakysle vonící křupavý
chlebík. Na samotné pečení jsem vyzkoušela nespočetné množství receptů. Nejvíc
mi ovšem vyhovuje ten od Kuchařky ze Svatojánu. Je nenáročný na přípravu a
chuťově vynikající.
Je potřeba:
250 g žitné mouky
250 g pšeničné hladké (je možné dát celozrnnou)
30 g kvásku
1 vrchovatou lžičku soli
500 ml odstáté vody
kmín
semínka dle chuti (dávám len a slunečnici)
Všechny přísady smíchám dohromady (není potřeba hnětení) ve větší nádobě,
kterou zabalím do potravinářské folie. Chléb ponechám svému osudu několik
hodin. Tady záleží na teplotě v místnosti. Většinou jsem ráno zadělala a po
příchodu z práce pekla. Po několika hodinovém kynutí směs přendám na po moučený
vál a několikrát popřekládám. Po čtvrt hodinovém odpočívání přendám do formy,
ve které chleb ještě hodinu a ž dvě kyne. Formu používám nejraději, protože mám
vždy chlebík pěkný tvar. Na ošatkový si zatím vůbec netroufám. Chleba peču v
rozpálené troubě na 230 stupňů asi čtyřicet minut. Poté chleba vyklopím a
spodkem vzhůru dopékám ještě deset minut. To je vše, přátelé! :-)
Já, která v životě nezavařila jedinou okurku. Já, která fasovala svůj pravidelný příděl domácích dobrot od maminky, jsem se pustila do vaření povidel. Ale ne do ledajakých. Zapomeňte na tuhou načernalou hmotu. Moje povidla jsou docela jiný level. Voní po slivovici a po Itálii. Divná kombinace? Ale kdeže.
Recept je kombinací několika dalších, které jsem si poupravila k obrazu svému. Na povidla je třeba:
3 kg vypeckovaných švestek
400 g cukru krystal
150 ml octu balsamico
100 ml rumu
polévková lžíce skořice
dvě lžičky kyseliny citronové
Nejdřív smícháme vypeckované švestky s cukrem, rumem, skořicí, octem a citronkou. Necháme do druhého dne uležet. Švestky si mezitím pustí šťávu, což je velmi žádoucí. Na druhý den rozpálíme horkovzdušnou troubu na 150 stupňů a pečeme několik hodin (já pekla 4,5 hodiny) podle zralosti švestek. Až už se nám zdají dost rozvařené, vezmeme tyčový mixér a směs rozmixujeme do hladka. Pak už jen plníme horké do čistých sklenic. Nezavařujeme. Množství výjde na cca osm menších skleniček. Je to lahoda. Mňam!
Abych tak nějak zhodnotila uplynulé dva týdne. Za necelých čtrnáct dnů Anička ztratila ve škole fungl novou mikinu a tričko. Nespočetněkrát učebnice, sešity a pouzdro. Naštěstí čip na obědy ještě pořád máme. Jako jediná matka lítám denně po škole a sháním buď její oblečení, nebo učebnice. Uklizečky už mě s úsměvem zdraví a ptají se: "Á, copak jste zase zapomněli?".
Nemůžu se na ni zlobit. Byla a jsem úplně stejná. Pořád někde něco hledám, odkládám a nacházím. Je to koloběh nálezů a ztrát. Drahý z nás šílí. On takový praktik a puntičkář má ženu a dceru s hlavou v oblacích.
Nejsem žádná pekařka. Kromě kváskového chleba peču jenom vánoční cuktoví. To mi jde kupodivu skvěle. Normální pečení je katastrofa. Je jedno, jestli dělám recept od oka nebo přesně podle receptu. Výsledek je vždycky stejný. Tuhé cosi končí v koši. Jelikož Andulka miluje hořkou čokoládu, tak jsem neváhala vyzkoušet Čokoládový dort bez mouky od Monči z Kopečku. Výsledek byl famózní. Dnes jsem se rozhodla vyzkoušet brownies. Výsledek sliboval podobný chuťový zážitek jako Moničin dort. I když upečené čokoládové kousky se poněkud rozpadají na chuti to neubralo, spíše naopak. Milovníci čokolády si přijdou na své.
Brownies
3 tabulky kvalitní hořké čokolády
kostka másla
250 g třtinového cukru
3 vejce
80 gramů hladké mouky
lžička prášku do pečiva (používám vinný kámen)
Nejdřív jsem v kastrůlku rozpustila máslo s čokoládou (žádná vodní lázeň :-)).Než se hmota propojila, vyšlehala jsem v mixéru vejce s cukrem do úplného rozpuštění. Poté jsem k nim přilila čokoládu a noakonec vmíchala mouku s vinným kamenem. Menří zapékací mísu jsem vystlala pečícím papírem a nalila do ní připravenou čokoládovou hmotu. A šup s tím do trouby vyhřáté na140 stupňů (horkovzduch) na necelých čtyřicet minut. Krájíme až po vychladnutí. Mňam. Čokoládě zdar!
Dneska další poprvé v Aninčině životě. První školní den! Od včerejška už jsme měla žaludek jako na vodě. Já totiž všechno hrozně prožívám. Na každé besídce jsem snad jediná matka, která bulí jako želva. Dneska jsem to ale nesla obzvlášť těžce. To moje miminko opouští hnízdo. Musí se víc osamostatnit.Snad to všechno zdárně ustojíme!
