2/2019

Marodíme. Andulce se po delší době ozvaly močové cesty. Nevím, jestli je to důsledek tříkrálového koledování, které jsme letos absolvovaly v totálním marastu. Ale i tak byly holky zlaté. Jsem moc ráda, že se každoročně do této akce zapojují. Tak vyrůstají v tom, že pomáhat je normální.

1/2019

Ukaž se mi, roku 2019!
Podzim utekl jako voda a na blogu se neobjevil jediný příspěvek. Nebyla chuť ani síla. Celý podzim stál za starou bačkoru. Byl to rok velkých změn a odcházení. Podzimem to začalo a ve stejném duchu se i přehouplo do nového roku.
V říjnu mi zemřela babička, o kterou se dlouhodobě starala moje maminka. I když měla Alzheimera, těšila se dobrému zdraví. Proto nás její odchod docela zaskočil. Bohužel o dva týdny později přišla další těžká rána, o které se zatím ještě rozepisovat víc nebudu. Nenastal čas a já s touto informací stále ještě bojuji. Každopádně vstupuji do roku 2019 jiná. Mám v sobě velkou pokoru a naději, že se vše v dobré obrátí. Je to někdy velmi těžké.


Dneska bez fotky. Jen tak.

Dětská univerzita

Máme doma dva vysokoškoláky. Já v příštím roce ukončím to své dlouhé studijní martýrium (konečně!) a Andulka začala od září navštěvovat Masarykovu univerzitu pro děti - Mjuni. Program je určený pro děti od devíti do sedmnácti let a trvá jeden školní rok. Každý měsíc navštíví děti jednu fakultu, kde se seznámí s různými obory.

Kopanice

Jestli se někam ráda vracím, pak jsou to právě Kopanice. Je jedno, jestli je to Vyškovec či Žítková. Obojí má své kouzlo. Je tam krásně v kterékoliv roční období. Naprosto jiný svět, který Vás buď pohltí, nebo nezanechá jedinou stopu.

Kopec nervů, ale spousta zážitků....

V minulém příspěvku jsme zmiňovala nápad s prodejem knih, který vyústil v úžasnou akci. 

Nejdřív jsem kolem sebe shromáždila kopec skvělých lidí, kteří se rozhodli podpořit nápad velké milovnice knih. Vše bylo na bázi dobrovolnictví. Vytvoření plakátu, organizace samotného happeningu a to nejhorší - shánění peněz. Jelikož pracuji jako fundraiser (rozuměj profesionální žebrák) pojala jsem to ve velkém. Zajistila jsem medaile na literární happening, od knihkupectví Martinus získala nádherné tašky a záložky do knih a od Sonnentoru výborné čaje. Peníze se taky nějaké našly:-)

Na začátku byl kopec knih

Malý byt plný knih. Tak nějak to vypadá u nás. Knihovna v pracovně, obýváku, knihy na stole, na záchodě - prostě všude. Potřebovala jsem trošku prostoru a začala třídit. Trhalo mi to srdce, ale takových Padesát odstínů šedi jsem chtěla s klidným svědomím poslat dál. Za vším stál jeden příspěvek na Facebooku: "Mám spoustu knih a potřebuji je věnovat někomu, kdo se k nim bude chovat hezky :-)."

A co z toho vzniklo???? Jedna úžasná akce, kde se četlo, prodávalo, vyměňovalo a smlouvalo :-)

O tom, jak to celé proběhlo, vzniklo jedno kamarádství a jak jsem probulela balíček kapesníků, napíšu příště:-)

Petra

Smutno

Místo, kde by se mělo jen sedět a plakat. Místo, které se musí uchovat pro další generace. Osvětim.
Prodloužený víkend jsme využili k výletu do Osvětimi. Lístek s průvodcem vyšel na 300 Kč. Průvodce byl fajn, jen výklad rušily vlny ve sluchátkách, což kazilo celkový dojem. Celé to bylo hodně hektické takže příště bez průvodce.