pátek 26. června 2015

Nuna...

Nuna, Anýzek, Aninka, Aňulka, Anička (a někdy Anča, pššššššt)

To vše a ještě mnohem, mnohem víc, je moje šestiletá dcera. Připravila jsme jí ne zrovna nejlepší start do života. Kvůli preeklampsii, kterou jsem dostala v šestém měsíci, musela chudinka ven už ve 29 týdnu. Když se narodila, vážila něco málo přes kilo, ale svou usilovností nás už tenkrát přesvědčila o tom, že bude osobnost. A to vskutku je!

Svéhlavá, trucovitá, neodbytná, ale hrozně, hrozně milá!
Miláčku můj, děkuji denně za to, že všechno do padlo výborně. Po všech probdělých nocích, potocích slz a beznaději jsi tím největším zázrakem v mém životě. Děkuji ti za to, že díky tobě jsou mé dny bohaté a krásné. Pusu!

 Anička druhý den po narození.





Anýzek skoro šestiletá.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za milé komentáře!