Takový ten den...

...kdy se Vám nic, ale vůbec nic nedaří.

Začalo to ráno, těším se na snídani, chci si uvařit svou oblíbenou rýžovou kaši a zjistím, že kaše došla. Bohužel mléko, které se chystalo na dávku sypké potravy, mezitím vzalo roha z rendlíku. Takže o zábavu postaráno.

Jedu do nemocnice, parkuju za ostatními auty a jdu si po svých. Za dvě hodiny se vracím a vidím, že na skle mám přilepený "líbesbríf" od policie.Stála jsem na zákazu stání přímo pod cedulí. Beru to jako spiknutí. Přísahala bych, že při odchodu tam nestála.

Jdu cvičit a pod přívalem endorfinů dočista zapomenu, že mám utržený meniskus, nekouknu na závaží, podřepnu, slyším křupnutí a ven se za pomoci doslova vypotácím.

Podtrženo, sečteno - den blblec jak cyp. To nevymyslíš, to musíš zažít!


Dneska bez fotky. Aby toho nebylo málo, počítač se odporoučel na věčnost.

Krásný týden bez zbytečných kolabsů.

Petra