O víkendu jsem spíchla Aňul narychlo polštář. Bylo to těsně
před ukládáním do postele. Takže žádné velké šité, ale povlak byl na světě. Ta
její radost byla ohromující. Bylo jí šumák, že jsem jej ustřihla na křivo i to,
že stehy nejsou úplně rovné. Byl to prostě povlak na polštář od maminky. V ten
moment jsem si uvědomila, že ať udělám cokoliv, tak pro ni to bude to nejlepší.
Ta bezmezná láska je ohromující. Zároveň jsem si uvědomila, jak je těžké být
neustále v jejích očích tou nejlepší. Neudělat žádnou botu a být tím správným
vzorem. Fakt je docela fuška být dobrým rodičem. Tímto skládám velkou poklonu
mojí mámě, která to se mnou neměla vždy jednoduché. Hlavně ta puberta byla
docela peklo. Neustálá potřeba prosazovat si svou osobnost vedla k touze po
vzdoru a rebelií. Zatím si tedy budu užívat tohoto sladkého období, než přijde
to další, které se jmenuje Mami, jsi trapná :-) Krásné úterý!
Petra
To máš pravdu Péťo, trvá to tak krátce :o)). Také si vzpomínám, že jsem v pubertě nebyla k mamce příliš srdečná a vždy mne to mé "utrhnutí" hned mrzelo, ale tenkrát jsem nedokázala říct PROMIŃ. Tak si to vše užívej !!
OdpovědětVymazatÁla