Boty, boty, boty

Miluju je! Nejlíp tenisky, baleríny nebo žabky. Já jsem prostě vysloveně klučičí typ. Dobře je mi v džínách, keckách a triku nejlíp s nějakou úsměvnou aplikací. Ale co si budeme, jsou prostě situace, kdy je potřeba být za dámu. Proto jsem si pořídila jedny černé lidičky, které jsou hodně univerzální. Brávala jsem si je většinou, když jsem šla na nějaký rozhovor s významnou osobností nebo na otvíračku nového pavilonu nemocnice. Občas samozřejmě došlo k nehodě. Já totiž skoro vždy chodím pozdě, mám to v genech. Je to ve mně:-) No a samozřejmě znáte kočičí hlavy, které se hojně objevují v centrech měst. Peklo je, když se takový podpatek dostane právě mezi ty kočičí hlavy, zrovna když spěcháte. O tom bych mohla vyprávět. A odkud pramení ten můj odpor k vysokým botám? Jako mně se líbí, o tom žádná, ale nosit se nedají. Já si s sebou totiž nesu břímě ještě z puberty. Maminka totiž ze mě chtěla mít takovou tu typickou princeznu. Šatičky, kramflíčky, kabelčičky. Blééééé! Čím víc mě do toho oblíkala, tím víc jsem se bouřila. V jistém věku, kdy jsem začala nosit tatínkovu košili, nade mnou zlomila hůl. Já jsem totiž Svéhlavička :-) Krásný den! Keckám zdar!

Zdroj 

Petra