pátek 5. května 2017

Věc se má tak


blog už mi neskutečně chyběl. Bohužel jsem nějak neměla poslední dobou o čem psát. A psát bezbřehé bláboly se mi prostě nechtělo.
Aňul byla od ledna neustále nemocná. Opakující se záněty nás dohnaly k razantnějšímu opatření. V úterý byla na zákroku, tak snad už bude vše jen dobré. Doufáme v to obě.

 
Zjistila jsem, že když se trápím, nejčastěji se uzavírám do sebe. Stává se ze mě necitelná mrcha, která emoce a city schovává na dno šuplíku. Je to moje obrana. Obrana proti smutku a bolesti. Babička má Alzheimera. A já místo toho, abych jí (a hlavně mámě)  celou situaci co nejvíc ulehčila, jen utíkám. Sama do sebe. Bolí mě to moc. Alzheimer je svinstvo. 

Petra

4 komentáře:

  1. Peti, drž se, objímám na dálku...
    S Aňul už snad bude jen dobře, počasí už se snad taky ukáže ze své jarně letní stránky...
    Peťka :)

    OdpovědětVymazat
  2. Peti, když vyměním drobné detaily,příspěvek jako by byl o mně. Držte se všichni!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře!